Po jednom školním výletě do Vodní elektrárny ve Štěchovicích, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací, nám třídní učitelka dala rozchod a my už jsme se nemuseli vracet zpátky do školy na vyučování, což byla škoda, protože zameškaná výuka se těžko dohání, ale zase jsme mohli vyrazit po stopách štěchovického pokladu.

Tak jsme utvořili skupinu hledačů pokladu ve složení Jirka Ruta, Jan Keltner, Tomáš Jechort, Jirka Novák, Jirka Pospíšil a Lukáš Tůma. Chtěl s námi jít i Lukáš Vacek, ale to je třídní vyvrhel, tak jsme ho nevzali.

Tůmič měl nějaký starý mapy z druhý světový války, Kelťa měl buzolu a my ostatní jsme měli z Armyshopu vybavení pro zhotovení výkopů v těžkém a nebezpečném terénu, které používají v US Army.

Bohužel mapy byli k okolí Stalingradu a buzola byla nějaká zdrogovaná, takže jsme žádnej poklad nenašli.

Po dvou hodinách, kdy jsme rozkopali půlku okolních lesů, jsme se domluvili, že Tůmič na příští rok sežene mapy k pokladu, Kelťák opraví buzolu a za rok to zkusíme znova. Ale co teď? Ucebnice jsme neměli, paní profesorka byla v trapu, Vacka, kterého jsme mohli trochu potrápit, jsme klackama odehnali, a my neměli do čeho píchnout, jak říkal Jechy. 

Jechy chtěl jít balit nějaký roštěnky, Pospa chtěl z ňákýho auta vymontovat autobaterii, ze který bysme podle návodu z abíčka vyrobili dynamit a pak pokračovat v hledání pokladu. Nakonec vyhrál Novisův nápad, abysme našli nějakou hospodu, kde bysme se mohli najíst a dát si něco k pití. Po cestě bylo spoustu hospod, ale nám se žádná nelíbila, tak jsme došli až do Týnce, kde jsme našli skvělou hospodu s neuvěřitelně pestrým obědovým menu a krásnou servírkou, která, jak jsme se pak dozvěděli, byla dcerou majitelů. 

To bylo něco pro Jechyho, ale líbila se nám všem. Dáli jsme si utopence, domácí malinovku, každej jedno pivo a na závěr malej vaječňák. Pak jsme se rozloučili, někteří z nás měli slzy na krajíčku, a šli jsme na nádraží. Po cestě přes most jsme trochu opilý potkali nějaký chuligány, kteří nás svlékli a hodili nahý do řeky. Věci nám naházeli  taky do vody a tak jsme šli na vlak nahý. Na nádraží nás průvodčí politovala, že je to hrozný, co se teďka děje, že ta dnešní mládež je nějaká zaostalá a rozmáhá se to od Pikovic až po Týnec. Nám zatím byla pěkná zima, až nám stály chlupy na pinďících, ale zase jsme si tu akci skvěle užili. Po cestě domů jsme mysleli na tu mladou servírku a Jirka Novák nás bavil svejma hláškama. Ve škole jsme se domluvili, že řekneme ještě Frantovi, Doršimu, Havlíkovi, akorát Vacka jsme museli znovu odmítnout.

Příští rok jsme vyrazili do Týnce už na dva dny a byla to monster akce, zábava, pivo, krabicáky bílýho i červenýho vína, žvýkací tabák, balili jsme holky, tedy Jechič je balil, balil nás kluk (Havlík), Rutič tomu šéfoval, zapisoval nejlepší hlášky do sešitu, kterej měl původně připravenej na vejšku, ale je to hroznej rebel, tak do něj psal naše nejlepší hlášky a kreslil skvělý obrázky. Místní z nás byli úplně nadšený, že je s námi hrozná prča, sme skvělá parta a hlavně toho hrozně moc víme o elektronice.  Večer u táboráku, když jsme zpívali trampský písničky, jsme si odpřísáhli, že budeme jezdit každej rok, že nás vejška, civilka, ani žádný ženský nikdy nerozdělej a budeme jezdit každej rok až do smrti. Ruťák udělal z tý akce spoustu fotek a slíbil udělat webový stránky www.tynecparty.cz.
Nakonec jsme se každej řízli do ruky a stali se z nás pokrevní týnecbratři.

Maturita nakonec byla brnkačka, my vyrazili do skutečnýho života, ale celej rok jsme plánovali další Týnec  party. Nikdy by nás nenapadlo, že z tý smolný hledačky pokladu ve Štěchovicích, se stane taková skvělá akce. 

Každej rok jsme jezdili na stejný místo, každej rok jsme si vymysleli nějaký téma, jako třeba Beverly Hills 902 10, Matematickou olympiádu, Sjezd elektroniků, trampy, skíny, skejťáky, herce z Ulice a tak. Jednou jsme dokonce jeli za vyvrhele z naší třídy na střední, Ruťák jako Vacek byl naprosto dokonalej, Kelťa jako Bešta taky. :-) 

Někdy se to samozřejmě zvrhlo a bylo to dost divoký a nebezpečný, třeba když Jirka Ruta vypil trochu víc než je zdrávo a v kempu napadl toho postiženýho kluka, kdy mu serval ze zad baťůžek s lékama a na zemi do něho kopal jako blázen, pak ho zavlekl do studený Sázavy, kde ho chtěl utopit, naštěstí ta holka, kvůli který to celý vzniklo, Zuzka Mladá, toho chudáka zachránila.

Co Vám budu povídat, Týnec party je zábava, a k tý občas patří i alkohol, takže jsme dost pařili, pár piv dal každej, občas vaječňáček, jednou Jirka Novák přitáhl z domova i koláčky s marihuanou, ale to už jsme mu dali najevo, že to už je za hranou. Ale piv jsme za těch dvacet let vypili, že by to vydalo na takových padesát basiček. Já vím, je to hrůza, ale alkoholici se z nás nestali.

Teď jezdíme už pár let na prodlouženej víkend, dějou se hrozný zvěrstva, místní se na začátku radujou, že přijeli spojaři z Prahy, ale postupně to jejich nadšení vyprchává a v neděli už radši mizíme hned dopoledne.

Občas to v Týnci vypadalo i na sex, ale Jechy nakonec vždycky tu holku nechtěl, protože se mu na ní něco nelíbilo, neměla míry modelky, umělý kozy, umělý zuby, odsátej tuk z problémových partií a tak. Takže nakonec holky vždycky přišly zkrátka. Pak taky někdy hrozilo, že bude sex v noci na louce, kde jsme spali, ale stačilo říct, Havlíku, vyser se na to, jede tramvaj a on z nás slezl a vlezl si k sobě do spacáku.

Nikdy bych nevěřil, že na Týnec party, kam jsme se vlastně dostali náhodou, jenom kvůli tomu, že Tůmič je pako a Kelťa měl poškozenou buzolu, budeme jezdit pravidelně už víc jak dvacet let. Takže díky Lukáši a Honzo. Díky Vám jsme dvacet let zažívali ty největší a nejšílenější dobrodružství.

Party Týnec žije!!!