Na Sázavě je vždycky nejlepší čtvrtek, kdy jsou všichni po roce maximálně natěšeni na další ročník, ráno si oholí kajetány, navléknou na sebe tematický kostým, těší se, že vypadnou na čtyři dny z práce, z domu, těší se na pivko, kamarády a na spoustu dobrodružství, která na Sázavě letos zažijou.

Ale opravdový znalci se nejvíc těší na posvátnou malou kartičku, která jim celé čtyři dny bude dělat nejbližší společnost, parťáka, který se od nich nehne ani na krok a jako jediný ví, co se předchozí den vypilo – pivák.

Průměrný člověk, který dostane svůj pivák do ruky, stráví s jeho posouzením a  hodnocením přesně dvanáct vteřin, než si vyhodnotí, že je to pivák z loňska nebo předloňska nebo z ještě dávnější historie, a že se tedy od loňska nikam neposunul a je to stále stejnej malej shit. Pak stráví minutu a dvanáct vteřin nadáváním Ondyszovi, že se na to zase klasicky vysral.

Ale opravdoví znalci, a takových by na Sázavě měla být většina, už pouhým prvním pohledem zjistí, že to, co drží v rukou, je neskonalý skvost, jehož hodnota je nevyčíslitelná a za jehož vznikem stojí tisíce hodin práce.

A tak Ondysz, hned po tom, co překoná zklamání z toho, že banda buzerantů náležitě neocenila papírový poklad, který měli celé čtyři dny v ruce, a ještě navíc ho nemístně zkritizovali, vyráží na japonské plantáže, kde hledá nejlepší keře odrůd morušovníků jako jsou Kozo, Mitsumota nebo Gampi. Když najde opravdu dobře rostlý keř, nařeže pruty, ze kterých vytěží lýko, které v Lounech nechá vysušit.

Ale tím Ondyszova práce nekončí, ale spíš začíná. Dalším krokem, který je potřeba udělat, je usušené lýko smíchat s vodou, ale ne ledajakou. Na kvalitní pivák nemůžete použít vodu z kohoutku někde v Lounech, ale pro vodu musíte do studánky hluboko v horách, kde je voda tak studená jako dívka, která strávila půl hodiny ve společnosti Viktora.

V té vodě, která je studenější než led, Ondysz namáčí jednotlivá tenká vlákna lýka, která rozmělní na jemnou lýkovou kaši, kterou potom opakovaně vkládá do bambusových rámečků, kde se vypíná do jednotlivých vrstev, které spolu vytvoří arch tohoto papírového zázraku.  

Nakonec přiklopí vzniklé papyry plstěnou podložkou, vše položí na plechové pláty, které jednu stranu papyru vyhladí a vyrovná a nechá je sušit.

Po usušení se tento papyrus washi, který je vyroben japonskou technikou nagashi- zuki v Lounech českým mistrem, rozřeže na malé kartičky, ze kterých už lze poznat, že za hodně dlouho z nich budou piváky, které nevzdělaná většina odsoudí.

Když je papír hotový, je třeba vyrobit inkoust, ten Ondyszův je klasický duběnkový, protože pro Kreveň obecnou by musel až do Mexika, ale i duběnkový inkoust, pokud ho děláte s láskou, může směle konkurovat inkoustům Kuretake nebo Inkebare. Inkoust, který vylučují chobotnice, Ondysz nepoužívá, protože v Lounech žádné nejsou.

Aby byl proces dokončen, je potřeba nanést inkoust na washi ruční papír, a k tomu je potřeba kaligrafické pero. To je možné si objednat za několik stovek nebo tisíc z východní Asie nebo si ho podle návrhů starých čínských a japonských mistrů vyrobit. Staří mistrové vždy používali směsi vlčích či kozích chlupů ve středu pera a chlupy poníků ve vnější vrstvě, ale jaké chlupy používá Ondysz není úplně zřejmé.

Když je vše připraveno, Ondysz jako starý japonský kaligrafický mistr kreslí znaky na papír, kde v dokonalé symbióze vedle sebe vzniknou kolonky na jméno Sázavana, jeho hodnost, ročník Sázavy a kolonky na vypitá piva. Vše dohromady dává úžasné umělecké dílo, které by bylo ozdobou každé světové galerie. 

Ondysz ve své skromnosti nikdy své dílo nevychvaluje, i když by na to měl právo. Ale obdivný pohled Sázavana, který pozná, že se mu do ruky nedostal obyčejný pivák, srovnatelný s pozvánkou nebo zápisem do deníku, ale mistrovské dílo, mu jistě udělá radost. 

Až tedy dostanete příště do ruky pivák, který na první pohled vypadá, že ho dělal dvacet minut před odjezdem žák zvláštní školy v Lounech nebo v Roztokách, pořádně si ho prohlédněte, všimněte si dokonalého zpracování písma i papíru a uvědomte si, že Sázava není jenom bohapusté chlastání, ale i něco, co náš svět ve všech směrech přesahuje – Ondyszův nádherný pivák.