Když skončila punková Sázava, mimochodem hodně podařená záležitost, nikdo si nedovedl představit, co nás v nejbližší době čeká. Že by se tuto krásnou akci pokusil zničit virus až z Číny, se nikomu nezdálo ani v těch nejtemnějších snech. Naštěstí máme Lukiše.

Na přelomu roku bylo obsahem každé zprávy v TV, novinách i na internetu, jak se z Wu-chanu  následkem nového viru stává mrtvé město, kde vir kosí jednoho žluťáka za druhým. Bohužel je Čína největší exportér na světě, takže si virus nenechali a poslali ho do světa.

Jak se dalo očekávat, vir dorazil i k nám, a to na začátku března, tedy těsně před Sázavou. V době, kdy se pracuje 24 hodin na pozvánkách, na kostýmech a na všech dalších organizačních přípravách následujícího ročníku Sázavy.  Napsal jsem tedy Lukišovi, zda Sázava není v ohrožení, zda jsou pozvánky v tisku a tak.

Lukiš mi poslal zprávu, která mě uklidnila. Čautě Beky, čelíme obrovské výzvě, ale já makám. Jsem nejpracovitější organizátor Sázave, vstávám ve čtvrt na pět a makám. Ty stáváš až ve třičtvrtě, takže makám i za tebe. Tak se neboj, makám za tebe a všechno jede, jak má. Jestli Viktor říká něco jiného, tak je to od něj kampaň.

Po čtrnácti dnech se Lukiš zase ozval – Čautě Beky, jak asi víš, čelíme obrovské výzvě, klimatické změny, demografická krize zeměgule, do toho ten vir a Zuzka dost prudí (asi jí budu muset dát přes držku) a práce na pozvánkách se trochu opozdila, tak jsem objednal půl bilionu pozvánek z Číny, poslal jsem pro ně firemní letadlo AHK Montu, tak jestli máš příští týden čas, tak je se mnou můžeš jet vítat na letiště. A vyřiď Beštovi, že pozvánky tedy budou a kdo je ještě nemá, tak mu je klidně doručím osobně. 
Pozvánky jsme s Lukišem vyzvedli na letišti, ale bohužel byly na nekvalitním papíře, bez příslušné homologace a v mandarínské čínštině.

Ptal jsem se tedy Lukiše, co budeme dělat? Protože za čínský pozvánky jsme utratili všechny prachy, pozvánky z Aliexpressu byly několikrát předraženy. Dotace, o které požádal Lukiš pro svůj AHK Mont, vyšetřovala nějaká Evropská komise a další prachy z evropský kasy nebyly na cestě.

Pak Lukiš dostal geniální nápad – lidi by se měli semknout a dělat si pozvánky sami doma. 
Jak už to tak bývá, co si Lukiš neudělá sám, to nefunguje. Lidi jsou líná verbež a podle toho pozvánky vypadaly, nebo spíš nevypadaly, protože jak říká Beštík, zadarmo ani kuře nehrabe. No prostě lidi to ojebávali, jako třeba Junior, který je netáhlo, než aby si pozvánku sám vytvořil, si ji objednal z Aliexpressu a přišly mu pozvánky na nekvalitním papíře, bez příslušné homologace a v mandarínské čínštině.

Nezbývalo nic jiného, než aby Luki najal dva mladé influencery, kteří nahráli velkolepou videopozvánku. I toto skvostné video ale bylo podrobeno nemilosrdné kritice sázavské opozice.
Nicméně pozvánka byla na světě. Po jejím uveřejnění mi přišla od Lukiše zpráva – Jsem best in pozvánka.

Pozvánka tedy už byla, ale vyskytl se jiný problém – tzv. Lukdaun. Lukiš něco provedl (neví se přesně co) a Zuzulienka mu dala na celej květen zaracha. Sázava se tedy musela posunout.

Čautě Sázavani, situace je kritická, ale ne díky mně. Za všechno může ten vir, který je jako Beky, je všude a pořád tady bude. Musíme Sázavu odložit, dokud ten vir nezmizí a bude nás tu otravovat. Ale já se ho zbavím – vymyslel jsem PES – Psychoanalitický experiment Sázavy, který je velmi jednoduchý, obsahuje mnoho velmi složitých tabulek, které by nepochopil ani Viktor, bude mít několik úrovní, které budou rozhodovat o tom, zda mi Zuzanka zkrátí zaracha.

Taky jsem vymyslel systém, která na Sázavu pomůže těm nejpotřebnějším, pětitisícový příspěvek důchodcům na Sázavě, o který si Mára může požádat v jednoduchém internetovém formuláři, který jsem sám naprogramoval v troche složitějším enginu, ale nesmí to Mára přetížit, jinak by to nefungovalo, ale ono to funguje.

Naštěstí se na konci května začalo vyjasňovat, Zuzi se uklidnila, Lukišův PES se dostal do nejnižšího stupně a my mohli vyrazit na Rychlošípáckou Sázavu, která byla díky Lukišovi zase naprosto skvělá.

Takže díky Lukiši, jsi best of Sázava.

P.S. Když jsem se ve čtvrtek v noci na Sázavě Lukiše ptal, jestli to bylo letos nejtěžší na organizaci a jestli trochu nepochybil, tak mi odpověděl – Já jsem určitě nepochybil, já se v tom angažuju od rána do večera. Nemám žádný pocit, že bych pochybil. Já jsem zkrátka rozhodoval a v březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v dubnu někdo, sice to byl ten stejný člověk, ale už přišel v nějakém čase a ti, co měli přijít, nepřišli. Takže je to podle mě v této fázi zbytečná debata.