Otevřený dopis hlavnímu organizátorovi
Milý Luki, jakožto hlavnímu organizátorovi Sázava Cupu 2019, ti adresuji tento dopis, jelikož jsem opět velmi znepokojen.
Známe se již více než dvacet let a po celých těchto dvacet let jsme si byli bratry, někdy i švagry. Od roku 1995, kdy jsme ve třídě zjistili, že máme oba společné zájmy – punk a anarchii; a společné nepřátele – sbor profesorských fašistů, jsme si oba slíbili, že společně povedeme náš boj jménem mezinárodního dělnictva, jehož jménem provedeme na celém světě sociální revoluci, odstraníme kapitalistický systém, vybudujeme společnost založenou na ekonomické a sociální rovnosti všech lidí a na využití individuálních schopností všech jedinců – Každému podle svých schopností, každému podle jeho potřeb!!! a Svět bez matematiky!!! byly naše tehdejší hesla.
Spolu jsme vyráželi na punkové koncerty, popíjeli pivko, kvalitní krabicové víno, koketovali s drogami, zavrhli maso, navzájem jsme si propichovali uši sichrhajskama, tužili své číra, no prostě jsme žili, jako pankáči žít mají – NO FUTURE!!!
Ale dnes, po dvaceti letech tě již nepoznávám. Kde je ten mladej punker, který pokřikoval na Masaryčce na skinhendy ANTIFA!!!, kradl Fidorky v Kotvě, aby potopil kapitalisty?
Vždyť ty jako podnikatel patříš mezi tu kapitalistickou svoloč, proti které jsme vždy bojovali. Nyní už nepiješ pivo v Žízni za 7,90 Kč, ale chodíš do luxusních restaurací, kde do sebe leješ předraženou plzeň, ve volném čase, kdy neřešíš svůj business a hromadění kapitálu, se staráš pouze o trávník u tvého honosného sídla. A žereš maso!!!
Vloni, když jsi si vymyslel, že na letošní Sázavu pojedeme za punkery, jsem se těšil, jak se vrátíme do našich starých časů, kdy punk nebylo jenom číro na hlavě, sichrhajsky v obličeji, roztrhaný hadry, levný víno, okena a lepidla, ale byl to náš styl a hlavně život. PUNKS NOT DEAD!!!
Punk není o tom, jet do Pikovic v trendy punkovém oblečení, chlastání drahého alkoholu a poslouchání mainstreamové hudby. Punk se nedělá, punk se žije. A proto je pro mě naprosto nepochopitelné, že jsi mě na tuhle akci nepozval. A nevím, jestli to vůbec máš v plánu nebo je to akce pouze pro tvé přátele z boháčské čtvrti a z kriketu nebo pokeru.
V žádném případě se nechci na tvoji akci nějak vnucovat, to není můj styl, ale jestli mi do konce března nepřijde pozvánka na letošní Sázavu, začnu demonstrovat. A ty víš, že umím demonstrovat, vzpomeň si na nás a na Mezinárodní měnový fond v Praze.
Pokud tedy do konce března neobdržím pozvánku, 1. dubna začnu nejprve s poklidnou demonstrací u Vás před pozemkem, která se v případě nutnosti bude stupňovat.
Také zahájím hladovku, mimochodem jsem vegan, nevím, jestli už jsem to zmínil, takže tímto bohulibým protestem i zachráním přírodu.
Luki, drahý kamaráde anarchisto, nechci ti vyhrožovat, ale pošli mi tu pozvánku, ty jeden kapitalistickej zkurvenej zmrde!!!
Díky a doufám, že se uvidíme na letošní Sázavě.
Známe se již více než dvacet let a po celých těchto dvacet let jsme si byli bratry, někdy i švagry. Od roku 1995, kdy jsme ve třídě zjistili, že máme oba společné zájmy – punk a anarchii; a společné nepřátele – sbor profesorských fašistů, jsme si oba slíbili, že společně povedeme náš boj jménem mezinárodního dělnictva, jehož jménem provedeme na celém světě sociální revoluci, odstraníme kapitalistický systém, vybudujeme společnost založenou na ekonomické a sociální rovnosti všech lidí a na využití individuálních schopností všech jedinců – Každému podle svých schopností, každému podle jeho potřeb!!! a Svět bez matematiky!!! byly naše tehdejší hesla.
Spolu jsme vyráželi na punkové koncerty, popíjeli pivko, kvalitní krabicové víno, koketovali s drogami, zavrhli maso, navzájem jsme si propichovali uši sichrhajskama, tužili své číra, no prostě jsme žili, jako pankáči žít mají – NO FUTURE!!!
Ale dnes, po dvaceti letech tě již nepoznávám. Kde je ten mladej punker, který pokřikoval na Masaryčce na skinhendy ANTIFA!!!, kradl Fidorky v Kotvě, aby potopil kapitalisty?
Vždyť ty jako podnikatel patříš mezi tu kapitalistickou svoloč, proti které jsme vždy bojovali. Nyní už nepiješ pivo v Žízni za 7,90 Kč, ale chodíš do luxusních restaurací, kde do sebe leješ předraženou plzeň, ve volném čase, kdy neřešíš svůj business a hromadění kapitálu, se staráš pouze o trávník u tvého honosného sídla. A žereš maso!!!
Vloni, když jsi si vymyslel, že na letošní Sázavu pojedeme za punkery, jsem se těšil, jak se vrátíme do našich starých časů, kdy punk nebylo jenom číro na hlavě, sichrhajsky v obličeji, roztrhaný hadry, levný víno, okena a lepidla, ale byl to náš styl a hlavně život. PUNKS NOT DEAD!!!
Punk není o tom, jet do Pikovic v trendy punkovém oblečení, chlastání drahého alkoholu a poslouchání mainstreamové hudby. Punk se nedělá, punk se žije. A proto je pro mě naprosto nepochopitelné, že jsi mě na tuhle akci nepozval. A nevím, jestli to vůbec máš v plánu nebo je to akce pouze pro tvé přátele z boháčské čtvrti a z kriketu nebo pokeru.
V žádném případě se nechci na tvoji akci nějak vnucovat, to není můj styl, ale jestli mi do konce března nepřijde pozvánka na letošní Sázavu, začnu demonstrovat. A ty víš, že umím demonstrovat, vzpomeň si na nás a na Mezinárodní měnový fond v Praze.
Pokud tedy do konce března neobdržím pozvánku, 1. dubna začnu nejprve s poklidnou demonstrací u Vás před pozemkem, která se v případě nutnosti bude stupňovat.
Také zahájím hladovku, mimochodem jsem vegan, nevím, jestli už jsem to zmínil, takže tímto bohulibým protestem i zachráním přírodu.
Luki, drahý kamaráde anarchisto, nechci ti vyhrožovat, ale pošli mi tu pozvánku, ty jeden kapitalistickej zkurvenej zmrde!!!
Díky a doufám, že se uvidíme na letošní Sázavě.