Pamatuji si to, jako by to bylo včera, kdy jsme jednoho květnového čtvrtku v roce 2000 seděli s Lukim sami ve Feu, popíjeli jsme pivo (při pohledu do pivních deníku jsem zjistil, že piju asi třikrát míň než Luki), pokuřovali, sledovali Velmi křehké vztahy, bavili se kdo další za námi dorazí a jak ho půjdeme na nádraží přivítat a taky o tom, co udělat, aby Sázava nebyla jen akcí lokální jen pro nás a pro obyvatele Pikovic. Nápadů jsme měli spoustu, ale pořád to nebylo nic světovýho. Potom nás na chvíli vyrušila Káťa, která se přišla zeptat, kdy přijede Ondysz. A pak to přišlo - říkám Lukimu, ty vole chtělo by to webovky, to má teď každej. Luki s tím souhlasil, že to není žádnej problém, že to udělá v poznámkovým bloku nebo, že nějakej kámoš z Libčic má program, kterej to udělá sám a že to je za chvilku hotový a hned začal programovat v deníku, kam nakreslil úvodní stránku, diskusi, fotogalerii a vlastně celej web - trvalo mu to asi dvacet minut, během kterých vypil dvanáct piv (fakt nekecám, měl to v pivním deníku).

Ráno, když jsme se vzbudili, tak jsem téma zase nadhodil, ale Luki se o tom nechtěl moc bavit, říkal, že už je to skoro hotový, že to má v deníku a to je jako kdyby to už bylo na síti a že včera vypil padesát osm piv a že mu není nejlíp. Během Sázavy už jsem Lukiho se stránkama neotravoval, ale když jsem se zeptal po návratu, tak mi Luki řekl, že ztratil deník a že stránky, které vytvořil jsou nenávratně pryč, protože takovej skvost už za střízliva neudělá a Zuzka mu prej mimo Sázavu zakazuje chlastat.

Pak bylo dlouho ticho po pěšině, tedy přesně do doby než si většina Sázavanů založila facebookovej profil. Luki furt nemohl pochopit, co na tom máme a proč se radši nezaregistrujeme na Sázavskejch stránkách a netrávíme většinu času na nich. Po vysvětlení, že žádné stránky nemáme se Luki trochu urazil, že takových stránek jako je FB udělá za hodinu deset a ještě lepších. Pak nám oznámil, že už na stránkách dělá, ale že potřebuje od sestry dodělat grafiku a asi dalších šesttisíc odborných výrazů, kterým rozuměl pouze Viktor (nebo aspoň dělal, že rozumí a u toho se ďábelsky smál).

Dalších pár let se situace opakovala, Luki na stránkách makal jako šroub z libčických šroubáren, ale stále mu někdo házel klacky pod nohy - Kiki neposlala grafiku, Zuzka špatně posekala trávu, Luki jí musel zmlátit a posekat sám, někdo potřeboval okna atd.

Až když už se zdálo, že stránky jsou pro nás reálný jako pro Viktora sexuální partnerka, tak Luki překvapil. Slavnostně nám oznámil, že dělá webovky jako vedlejšák, že už udělal stránky nějaký firmě, pak nějakej eshop, zase jiný firmě, další eshop, pak bude dělat firemní stránky a taky že má v plánu udělat stránky Sázavy.

Nikdo, kromě mě, to Lukimu nechtěl věřit, ale já ho pořád podporoval, protože jsem viděl, jak v roce 2000 naprogramoval deník, který mu bohužel nějaký průmyslový špion ze Silicon Valley ukradl. Stále jsem Lukiho pobízel k práci a věděl, že se všichni brzy dočkáme.

A ten okamžik přišel -  na začátku roku 2016 (teprve 16 let po vymyšlení této akce) nám Luki poslal odkaz na tyto stránky. 

Všichni, co Lukimu nevěřili, či se mu dokonce posmívali, by se nyní měli chytit za nos a omluvit se mu. Stránky spatřily světlo světa a skoro celé fungují. Lukimu patří neskonalý dík za tuto práci a za to, že je Sázava Cup zase více světový.

Nemenší dík patří i mně, za vymyšlení webu, za neustále pobízení Lukiho k práci a spoustu drobností, které sice nejsou tolik vidět, ale jsou důležitou součástí nového webu.

LUKI VŠICHNI TI MOC DĚKUJEME, JSI BŮH A STRÁNKY JSOU ÚPLNĚ NEJVÍC NEJLEPŠÍ!!!